středa 11. dubna 2018

Oblíbené karetní hry

V poslední době u nás vedou především karetní hry, jsou oblíbenější než ty deskové. S těmito třemi jsme strávili letošní zimní období - na horách, o víkendech, děti samy, děti s námi, s kamarády, s babi a dědou...


Čarodějky, jak my jim říkáme, jsou od francouzské firmy Djeco, která má v nabídce řadu překrásně ilustrovaných (nejen) her, třeba zde nebo zde. Čarodějky mají jednoduchá pravidla - kdo nejdříve postaví jeden ze 4 zámků? Do vašeho stavebního úsilí však může zasáhnout škodolibá vyšší síla v podobě čarodějky a vy můžete o jednotlivé dílky rychle přijít, nebo vám pomůže šťastná náhoda v podobě půvabné víly, která čarodějnou moc přebije. Navíc můžete obchodovat, za drahé diamanty kupovat od protihráčů díly, taktizovat.


Je to skutečně milá, ale svižná hra pro 2-4 hráče a doopravdy pobaví i dospěláka. Všechny malé holčičky budou tuhle hru určitě milovat, protože je prostě tak růžově holčičí :)


Lichožroutí hra "Lichopolo" od firmy Bonaparte je postřehová hra s 64 kartami pro 2-4 hráče. Tady není prostor pro taktiku, tady hraje roli štestí, ale hlavně rychlost, postřeh, rychlá orientace.


Karty se v rychlém sledu vykládají a vodorovně, svisle nebo úhlopříčně se hledají lichožrouti do trojky - prostředí se rychle mění, co platilo před chvílí je za okamžik jinak - hledáte dle barvy, písmenka a postavičky, a to nejlépe vše najednou. Jinak hrozí, že váš protihráč bude rychlejší a vám nezbude žádná ponožka :) Hra je akční, rychlá a moc nás baví.


Solo jsme do letošních hor neznali, dostali jsme ho jako dárek od kamarádů. Moc děkujeme, protože hra se okamžitě stala hitem. Na horách jsme ji hráli donekonečna, znovu a znovu, s dětmi pozdě do večera, když odpadly děti, znovu pozdě do noci s dospěláky. Po horách jsme ji naučili kdekoho.


Pravidla jsou na první pohled podobná klasickému "prší", ale mají řadu záludností a poťouchlostí. Takže, pokud máte "prší" zaryto pod kůží jako já, snadno se v Solu necháte nachytat. Hra je dynamická a taktizovat moc nejde. Karty ve vaší ruce se totiž mohou rychle změnit - buď si je musíte s někým vyměnit, nebo je musíte poslat po směru hodinových ručiček nebo i v protismětu, musíte si vzít 4 karty najednou nebo stojíte, jednou, dvakrát... Předvídat můžete jen částečně, ale spíš se musíte rychle rozhodovat a zbavovat se vysokých karet, protože pokud vám na konci hry zůstanou v ruce ty nejvyšší, přidali jste body vítězi. 
Tahle hra u nás všech maximálně zabodovala. Je skvělá!


Všechny tři máme vyzkoušené s pětiletými dětmi a staršími.

Hrajete také rádi Solo? Doporučíte nám vaši oblíbenou karetní hru? Abychom se vybavili novinkami na léto... :)


pondělí 9. dubna 2018

Kokořínsko

"Pojeďme na výlet!"
- v sobotu
- s našimi kamarády
- do lesa, do skal
- na Kokořínsko

Zaparkovali jsme u silnice ze Mšena do vesničky Ráj. A nejprve jsme prolezli skalním bludištěm - není velké, ale je krásné. Kéž by se ta voňavá pučící jarní příroda dostala prostřednictvím fotek až k vám. Snad bude cítit to sluníčko, teplo a tolik voňavého kyslíku! Snad i nám ty fotky připomenou tu předjarní svěžest.











Pak jsme se vypravili na 6,5kilometrový okruh po modré turistické, tzv. "Droužkovské cestě" kolem skalních útvarů "Obří hlava a Žába" a skrz tzv. "Průsečnou sklálu" směrem na "Pokličky".




Z téhle skalní prolézačky jsme nemohli děti vůbec dostat - hned se tu zabydlely. 


 U "Pokliček" jsem byla poprvé, ale podle počtu turistů je to místo asi oblíbené. Takovéhle skalní útvary a malebná zákoutí já můžu a i naše děti byly nadšené.





 Dole pod Pokličkami jsme se napojili na červenou "Máchovu cestu", která vede podél pohádkových mokřad. Tady někde musí snad bydlet Bába z mokřin...


Ve Vojtěchovu, u Boudeckého mlýna jsme odpočili na zelenou a voňavou Boudeckou roklí došli zpět k "Žábě", to už jsme nožky mírně cítili, ale žádné z pěti dětí ani nekňurklo, nefňuklo. 
Vylítaní, vyřádění, unavení a nabití krásným dnem míříme domů.


Okruh je vhodný i pro kočárky (vyzkoušeno), jen ze schodů z Pokliček je třeba snášet, jinak se dá pohodlně zvládnout celá stezka. Trasu zvládnou děti bez problémů, vždyť je tu tolik lákavých přírodních atrakcí a schovávaček. 
Krásný den v krásné přírodě a v milé společnosti, děkujeme, Z. :)



neděle 1. dubna 2018

Obrázky z Velikonoc

Tak kašel dohnal už i děti. Sakra práce, mě už ty nemoci nebaví! Dneska jsme byli spolu doma jako lazaři, nevystrčili jsme ven ani špičku nosu. A ačkoli svítilo sluníčko, teploměr ukazoval jen 4 stupně. Jen jsme pokukovali z okna, jak venku naši prořezali stromy a pokáceli starou ztrouchnivělou hrušku, která už začínala být nebezpečná (na poslední chvíli, už včera byl poslední možný den ke kácení). Bylo mi jí trochu líto, obě děti pod ní prospaly v kočárku horké letní dny, stín dělala obstojný. Ale já jsem na stromy citlivka, nerada je vidím padat k zemi, 



S dětmi jsme Velikonoce strávili, kvůli všem těm bacilům, dosti v kuchyni...

Na Zelený čtvrtek jsem vařila špenátovou polévku s vajíčkem. Děti se oblizovaly a babička B. mě ocenila, jak pěkně dodržuju tradice. Šplhla jsem si :)


Na Velký pátek jsem nevařila. Ani by se to nemělo, ale my na hlad i dodržení tradice vyzráli po svém - na výletě jsme dali si oběd v restauraci. Samozřejmě bezmasý, vždyť Velký pátek je největším půstem. Mimochodem rodinnou restaruraci "Hostinec U Skanzenu" v Přerově nad Labem doporučujeme. Jídlo bylo výborné, obsluha rychlá a pozorná, ceny přijatelné.

Na Bílou sobotu byla velikonoční hlavička. Náš nový zvyk (od loňska). Opět se povedla - dle receptu od Kluků v akci.



A na nedělní Boží hod jsme byli na oběd pozváni k mamince (krůtí rolády mňam) a pak už jsme jen pekli a chystali s dětmi. Beránka (bez receptu, od oka) a banánové muffiny , které děti milují.



Vajíčka máme přírodní, ale protože se ještě jedna várka louhuje, zkušenosti sdělím zítra.


Pěkné Velikonoční pondělí a užijte si pomlázku!



sobota 31. března 2018

Přerov nad Labem

Letos jsme se na Velký pátek drželi pěkně pospolu - po těch náročných dnech jsme chtěli strávit svátek s oběma rodiči, s mými i manželovými, kteří k nám přijeli na návštěvu. Takže letos žádný výlet do skal, žádné hledání pokladu, ale pěkně spolu jako rodina. Ať si děti své babičky a dědečky co nejvíce užijí.
Ačkoli jsem prokašlala noc (nemoc si vyskočila tentokrát na mě - na mě, která se celou zimu držela) a ráno byla jako moucha, jela jsem s nimi na výlet.

Jedeme znovu do skanzenu v Přerově nad Labem. Tentokrát na velikonoční výstavu.


Tahle fotka se mi čirou náhodou povedla úplně bez lidí, ale jinak tu bylo docela narváno. Hlavně pak prodejní výstava s dílničkami pro děti - naše děti si jen nazdobily perníček, bylo ale možné namalovat si vajíčko nejrůznějšími technikami nebo vyrobit si ovečku z plsti. To bych tam ale musela být s nimi sama, tedy hlavně s Nelinkou, dědečkové (a ani Fíla) totiž tolik trpělivosti neměli :).



Pokud vás baví nakukovat do příbytků lidí (tak jako mě), pozorovat jak žijí, jak tráví předvelikonoční čas i období jarních svátků, pak budete spokojeni. Fantazii se meze nekladou, takže voskové figuríny mohou ožít a pozvat vás dál...







Skanzen v Přerově vřele doporučujeme. Děti se toho spoustu nového dozví, prohlédnou si mnoho krásných starých věcí, všichni si uvědomíme, jak málo stačilo k žití a že ten život nebyl asi nijak jednoduchý. O to zábavnější se ho lidé snažili udělat.




Přeju vám pěkný Boží hod velikonoční!

neděle 25. března 2018

Dědečku,

Stáří jde teskně o holi,
hůl se však změní v cokoli
tou věčně fantastickou hrou, 
třeba i v křídla anděla, 
která se k letu otevrou
bez bolesti a bez těla. 
(Jaroslav Seifert)
- děkuju Ti za ty naše páteční cesty autem k vám , kdy jsi chtěl, abych Ti zpívala, protože jsi byl po práci unavený a bál ses, že usneš
- děkuju Ti za ty víkendy a prázdniny u vás, za to, že jsi nám třem zlobidlům vše dovolil, že jsi byl pro každou dětskou lumpárnu a vždy ses nás zastal
- děkuju Ti, že jsi se mnou hrál šachy i dámu a nechával jsi mě vyhrávat
- děkuju Ti za ty víkendy a zimní i letní prázdniny ve Vítkovicích
- děkuju Ti, že jsem s Tebou mohla strávit pátek 17. listopadu 89, vidět s Tebou polární záři na kopci, kde jsi zastavil, a pak si na horské chatě u televize nechat povídat o tom, co se to v té Praze vlastně děje, asi i Ty jsi byl překvapen
- děkuju Ti za všechnu Tvou finanční výpomoc, a že jí nebylo málo, za každou korunu jsem Ti byla během studií vděčná
- děkuju Ti za Tvůj velký dar, malého renoldíka, modrou krabičku, za naše první auto, sloužilo ještě dlouho
- děkuju Ti za půjčení auta na svatební cestu do Francie, bez Tvého auta bychom nikdy takový kus světa neviděli
- děkuju Ti za Tvé politické názory, za Tvé demokratické smýšlení, které mě tak imponovalo
- děkuju Ti, jak jsi přijal mého muže, jak dobře jste si spolu rozuměli
- děkuju Ti za každé milé přivítání, jak jsi nechal každé práce a byl jen s námi
- děkuju Ti za každé vyprovázení k vratům, loučení a mávání, za každé "jezdi opatrně"
- děkuju Ti za každé hlídání mých dětí, děkuju, že jste s babičkou přijeli kdykoli, když jsem potřebovala
- děkuju Ti za to, že i ve svých osmdesáti letech jsi neváhal hrát s Fílou fotbal
- děkuju Ti za to, jaký jsi byl k dětem milý a trpělivý pradědeček, jak jsi nechal Nelinku, aby se k Tobě mačkala, i když už Ti nebylo dobře
- děkuju Ti za Tvou skromnost, laskavost, moudrost, pracovitost a obětavost
- děkuju Ti, že jsem s Tebou mohla být v těch posledních dnech a aspoň chvíli Tě držet za ruku
- děkuju Ti za Tvá poslední slova "holčičko zlatá".

Děkuju sama za sebe, protože toho, co jsi udělal pro babičku, pro rodinu, pro obec, je nepočítaně.
Brala jsem jako samozřejmost, že tu s námi jsi, a teď cítím velké prázdno. Ale také cítím, že už jsi chtěl odejít, a tak to respektuji a přeju Ti klid a ticho.
Jsem šťastná, že jsem mohla být Tvojí vnučkou. 


sobota 17. března 2018

Přečteno - detektivky s ženskými hrdinkami

Liane Moriarty: Sedmilhářky 

Sedmilhářky mě zaujaly! HBO natočila podle knížky film s hvězdným obsazením, ale já sáhla po knize, aniž bych toto věděla. A jsem ráda, je to pěkné, svěží čtení, s rychlým spádem děje, zajímavými hrdinkami, neobvyklou výstavbou děje a načekaným rozuzlením.


Vzhledem k názvu knihy počítáte s tím, že ani jedna z postav asi nebude úplně férovou postavou, čekáte, co se ještě odhalí, co kdo na sebe prozradí či neprozradí. Kdo co skrývá, kdo lže a hlavně jak moc.
Do australského přímořského města, v němž společenskému životu vládnou ženy, ženy silné a rozhodné, a v němž všichni vědí, že "jestliže nepozveš na narozeninou párty každé dítě ze třídy, nemáš co rozdávat pozvánky na školním hřišti", protože "tohle ví každá matka, je to místní zákon", se přistěhuje mladičká Jane, kterou si všichni pletou s au-pair, se svým pětiletým synem. Proč se přistěhovala? Byla to náhoda? Je jejím životním trápením jen to, že vychovává Ziggyho sama? Co si Jane v sobě nese? Proč si o sobě myslí, že je tlustá a ošklivá? Proč stále žvýká?
Jednou z vůdčích žen je Madeline, jejíž muž Ed je chlap do nepohody a která navenek žije život stoprocentní a neomylné dámy. Pracuje jen 20 hodin týdně, takže stihne být i perfektní matkou na plný úvazek. Proč se tedy její starší dcera z prvního manželství rozhodne přestěhovat se i se svou postelí k tátovi? Vždyť svého exmanžela Nathana i jeho novou Bonnie by Madeline nejraději viděla na druhém konci zeměkoule. Nathan je opustil, na vše zůstala sama, Abigail patří přece jenom jí. Madeline je úblížená, ukřivděná, tohle se neodpouští!
Třetí do party je krásná Celeste, která jako by nežila tady a teď, ale někde jinde a někdy jindy. Proč se trápí, když žije s manželem a dvojčaty tak dokonalý život, se kterým se Perry tak rád chlubí na Facebooku. Mají hromadu peněz, ale chybí jim důvěra mezi sebou. Čeho a proč se Celeste bojí?  Jakou má Perry minulost? 
A vedle svých matek žijí své životy i jejich děti. Někdo šikanuje, někdo je nařčen z toho, že šikanuje, ale nikdy nešikanoval, někdo je šikanován, o někom si ostatní myslí, že je šikanován... ale "státní škola Pirriwee je území bez šikanování! ... Šikanování říkáme rozhodné NE!" Kdo z dospělých a kdo z dětí je vlastně viníkem a kdo obětí?



Životy hrdinek se odkrývají pomalu a pomalu do sebe zapadají, nic se totiž neděje náhodně a vše spolu souvisí. A navíc už na začátku je ohlášena vražda, vražda jednoho z rodičů. Svědci jsou vyslýcháni, takže se v každé kapitole dozvíme střípek z vraždné mozaiky.


Je to dobré čtení! Pokud vás láká příběh ze současného světa, se současnými problémy, které se můžou stát komukoli kdekoli, pak téměř 450 stránek slupnete, ani nebudete vědět jak. 


Paula Hawkins: Dívka ve vlaku


Tak Dívka ve vlaku už tak vysoké hodnocení ode mě nedostane. Nápad dobrý, ale výstavba děje dost pokulhává. Místy je to rozvleklé, příliš natahované. Postav není mnoho, takže si relativně brzy můžete vraha tipnout a pak už jen čekat, jestli byl váš odhad správný.





Nemůžu se rozhodnout, zda hrdinka Rachel, která dostala od života za uši - tak moc chtěla dítě, že žal zapíjela alkoholem, až mu zcela propadla, rozpadlo se jí manželství,  přišla o střechu nad hlavou, takže živoří u milé kamarádky, přišla o práci, docházejí jí peníze...., je, nebo není kladnou postavou. Chvíli jsem ji nesnášela, chvíli ji litovala, chvilku mi přišla nechutná, chvilku jsem jí držela palce, ale nějak jsem ji nepřijala... Vlivem alkoholu krátkodobě ztratí paměť, a když se snaží být co nejvíce užitečná při hledání vraha jí sympatické a dokonalé Magan, začne vlastně škodit sama době. Čím víc se snaží, tím víc se jí nedaří. Svět, který si vysnila, není reálný, i když se mu snaží uvěřit sebevíc. A ani svět Anny, která se provdala za Rachelina exmanžela, není tak dokonalý, jak si obě myslí...
Příběh je vyprávěn z pohledu tří žen (Rachel, Anna, Megan) a samozřejmě to vše do sebe zaklapne. Ale tentokrát se nemůžu ubránit dojmu, že to je až příliš vyumělkovaná kalkulace. Tak nějak nevěrohodná. 
Ale vlastně jo, do vlaku je to takové fajn čtení (pozor na to, co z vlaku vidíme a co si myslíme, že vidíme :) , nenadchne, ale ani neurazí.

Oblíbené karetní hry

V poslední době u nás vedou především karetní hry, jsou oblíbenější než ty deskové. S těmito třemi jsme strávili letošní zimní období - na h...