úterý 22. května 2018

Valečov

Nedělní procházka na hradě Valečov u obce Boseň.
Skalní hrad a valečovské světničky, to je něco pro všechny děti, které mají rády přírodní průlezky. Jako ty naše. Fantazie tu jede na plné obrátky... tady si vymyslíte tolik příběhů, jaké to mohlo být, když...
A až najdete hradní studni, pozdravujte odsouzence, který tam, chudák, sedí už pěkně dlouho :)













V Českém ráji nevíte, kam se na výlet vypravit dřív. Je tu krásně.

neděle 13. května 2018

Svět knihy

Splnila jsem si sen. V pátek jsme pobyli pár hodin na Světu knihy - na 24. mezinárodním knižním veletrhu a literárním festivalu. Bohužel jen pár odpoledních hodin... Foťák jsem vytáhla zřídka, nebyl čas...


Pro děti byly čtyři hodiny akorát - hned na začátku se nadšeně vrhly do stánku Albatrosu.





Prohlížely a vybraly si knížky, vyrobily si v dílničce záložku do knížky, v další dílničce si zkusily nakreslit svůj vlastní komiks, pochutnaly si na výborné zmrzlině, zahrály si s tatínkem deskové hry -  obecně dojmů všeho druhu bylo mnoho a mnoho.


Bezpochyby velkým zážitkem bylo setkání s Pavlem Čechem, autorem naše oblíbeného pavoučka Čendy, který jim do knížky napsal a nareslil věnování. Takhle tedy vypadá "živý" spisovatel :)


Já bych tam klidně strávila všechny výstavní dny, každý den jiná beseda, jiná autogramiáda, jiné setkání... I tak jsme toho zažili mnoho - stohy a stohy knih, různá nakladatelství, příjemné (když vám představují své knihy a těší je, že se vyznáte) a přínosné rozhovory s vystavovateli (když někdo vidí, že máte opravdový zájem a věnuje vám zdarma podpultovou knížku) i náhodná milá setkání (když potkáte milou kamarádku, se kterou se naživo vidíte jen jedenkrát ročně, viď, Alinko;). Bylo to úchvatné, ta atmosféra se mi tak vsákla pod kůži, že celý víkend nemyslím na nic jiného.


Beseda s tvůrci knihy Čechoslováci v gulagu. Viděla jsem jeden díl z třídílného dokumentu České televize, takže by mě to velmi zajímalo. Tak aspoň chvilku jsem poslouchala.


Autogramiáda pana Pavla Kohouta (kdo je ta dáma, nevím). Škoda, že jsem nebyla připravená, bývala byla bych si přivezla svou Katyni. 


Nakoupili jsme hodně, utratili předem stanovený limit, protože odolat nešlo... navíc, každý vystavovatel nabízel akční ceny. A za rok jedu znovu! Tentokrát minimálně na celou sobotu!
Nejraději bych si vzala týden dovolenou a zavřela se někam jen s knížkami :)



úterý 1. května 2018

Čarodějnice odletěly...

Tak je zase čisto, oheň definitivně spálil zimu, vyčistil vzduch a odnesl vše špatné. 
Letošní filipojakubská noc se opět povedla. 
Nevím, jestli to bylo tím, že se ve stejnou dobu sešly tyto magické chvíle s úplňkem, ale soused, který chová koně, si stěžoval, že jsou celý večer neklidní, nesví...
Myslím, že tu magii cítili ve vzduchu. 
Co my víme... 

U nás jsme každopádně čarodějnici spálili... 








A teď už krásný 1. máj! 
Ten zamilovaný, láskový
ten práci oslavující. 
Bez jakéhokoli politického přídechu oslavme práci a buďme rádi, že nějakou máme :)

středa 11. dubna 2018

Oblíbené karetní hry

V poslední době u nás vedou především karetní hry, jsou oblíbenější než ty deskové. S těmito třemi jsme strávili letošní zimní období - na horách, o víkendech, děti samy, děti s námi, s kamarády, s babi a dědou...


Čarodějky, jak my jim říkáme, jsou od francouzské firmy Djeco, která má v nabídce řadu překrásně ilustrovaných (nejen) her, třeba zde nebo zde. Čarodějky mají jednoduchá pravidla - kdo nejdříve postaví jeden ze 4 zámků? Do vašeho stavebního úsilí však může zasáhnout škodolibá vyšší síla v podobě čarodějky a vy můžete o jednotlivé dílky rychle přijít, nebo vám pomůže šťastná náhoda v podobě půvabné víly, která čarodějnou moc přebije. Navíc můžete obchodovat, za drahé diamanty kupovat od protihráčů díly, taktizovat.


Je to skutečně milá, ale svižná hra pro 2-4 hráče a doopravdy pobaví i dospěláka. Všechny malé holčičky budou tuhle hru určitě milovat, protože je prostě tak růžově holčičí :)


Lichožroutí hra "Lichopolo" od firmy Bonaparte je postřehová hra s 64 kartami pro 2-4 hráče. Tady není prostor pro taktiku, tady hraje roli štestí, ale hlavně rychlost, postřeh, rychlá orientace.


Karty se v rychlém sledu vykládají a vodorovně, svisle nebo úhlopříčně se hledají lichožrouti do trojky - prostředí se rychle mění, co platilo před chvílí je za okamžik jinak - hledáte dle barvy, písmenka a postavičky, a to nejlépe vše najednou. Jinak hrozí, že váš protihráč bude rychlejší a vám nezbude žádná ponožka :) Hra je akční, rychlá a moc nás baví.


Solo jsme do letošních hor neznali, dostali jsme ho jako dárek od kamarádů. Moc děkujeme, protože hra se okamžitě stala hitem. Na horách jsme ji hráli donekonečna, znovu a znovu, s dětmi pozdě do večera, když odpadly děti, znovu pozdě do noci s dospěláky. Po horách jsme ji naučili kdekoho.


Pravidla jsou na první pohled podobná klasickému "prší", ale mají řadu záludností a poťouchlostí. Takže, pokud máte "prší" zaryto pod kůží jako já, snadno se v Solu necháte nachytat. Hra je dynamická a taktizovat moc nejde. Karty ve vaší ruce se totiž mohou rychle změnit - buď si je musíte s někým vyměnit, nebo je musíte poslat po směru hodinových ručiček nebo i v protismětu, musíte si vzít 4 karty najednou nebo stojíte, jednou, dvakrát... Předvídat můžete jen částečně, ale spíš se musíte rychle rozhodovat a zbavovat se vysokých karet, protože pokud vám na konci hry zůstanou v ruce ty nejvyšší, přidali jste body vítězi. 
Tahle hra u nás všech maximálně zabodovala. Je skvělá!


Všechny tři máme vyzkoušené s pětiletými dětmi a staršími.

Hrajete také rádi Solo? Doporučíte nám vaši oblíbenou karetní hru? Abychom se vybavili novinkami na léto... :)


pondělí 9. dubna 2018

Kokořínsko

"Pojeďme na výlet!"
- v sobotu
- s našimi kamarády
- do lesa, do skal
- na Kokořínsko

Zaparkovali jsme u silnice ze Mšena do vesničky Ráj. A nejprve jsme prolezli skalním bludištěm - není velké, ale je krásné. Kéž by se ta voňavá pučící jarní příroda dostala prostřednictvím fotek až k vám. Snad bude cítit to sluníčko, teplo a tolik voňavého kyslíku! Snad i nám ty fotky připomenou tu předjarní svěžest.











Pak jsme se vypravili na 6,5kilometrový okruh po modré turistické, tzv. "Droužkovské cestě" kolem skalních útvarů "Obří hlava a Žába" a skrz tzv. "Průsečnou sklálu" směrem na "Pokličky".




Z téhle skalní prolézačky jsme nemohli děti vůbec dostat - hned se tu zabydlely. 


 U "Pokliček" jsem byla poprvé, ale podle počtu turistů je to místo asi oblíbené. Takovéhle skalní útvary a malebná zákoutí já můžu a i naše děti byly nadšené.





 Dole pod Pokličkami jsme se napojili na červenou "Máchovu cestu", která vede podél pohádkových mokřad. Tady někde musí snad bydlet Bába z mokřin...


Ve Vojtěchovu, u Boudeckého mlýna jsme odpočili na zelenou a voňavou Boudeckou roklí došli zpět k "Žábě", to už jsme nožky mírně cítili, ale žádné z pěti dětí ani nekňurklo, nefňuklo. 
Vylítaní, vyřádění, unavení a nabití krásným dnem míříme domů.


Okruh je vhodný i pro kočárky (vyzkoušeno), jen ze schodů z Pokliček je třeba snášet, jinak se dá pohodlně zvládnout celá stezka. Trasu zvládnou děti bez problémů, vždyť je tu tolik lákavých přírodních atrakcí a schovávaček. 
Krásný den v krásné přírodě a v milé společnosti, děkujeme, Z. :)



Valečov

Nedělní procházka na hradě Valečov u obce Boseň . Skalní hrad a valečovské světničky, to je něco pro všechny děti, které mají rády přírodní...