sobota 17. března 2018

Přečteno - detektivky s ženskými hrdinkami

Liane Moriarty: Sedmilhářky 

Sedmilhářky mě zaujaly! HBO natočila podle knížky film s hvězdným obsazením, ale já sáhla po knize, aniž bych toto věděla. A jsem ráda, je to pěkné, svěží čtení, s rychlým spádem děje, zajímavými hrdinkami, neobvyklou výstavbou děje a načekaným rozuzlením.


Vzhledem k názvu knihy počítáte s tím, že ani jedna z postav asi nebude úplně férovou postavou, čekáte, co se ještě odhalí, co kdo na sebe prozradí či neprozradí. Kdo co skrývá, kdo lže a hlavně jak moc.
Do australského přímořského města, v němž společenskému životu vládnou ženy, ženy silné a rozhodné, a v němž všichni vědí, že "jestliže nepozveš na narozeninou párty každé dítě ze třídy, nemáš co rozdávat pozvánky na školním hřišti", protože "tohle ví každá matka, je to místní zákon", se přistěhuje mladičká Jane, kterou si všichni pletou s au-pair, se svým pětiletým synem. Proč se přistěhovala? Byla to náhoda? Je jejím životním trápením jen to, že vychovává Ziggyho sama? Co si Jane v sobě nese? Proč si o sobě myslí, že je tlustá a ošklivá? Proč stále žvýká?
Jednou z vůdčích žen je Madeline, jejíž muž Ed je chlap do nepohody a která navenek žije život stoprocentní a neomylné dámy. Pracuje jen 20 hodin týdně, takže stihne být i perfektní matkou na plný úvazek. Proč se tedy její starší dcera z prvního manželství rozhodne přestěhovat se i se svou postelí k tátovi? Vždyť svého exmanžela Nathana i jeho novou Bonnie by Madeline nejraději viděla na druhém konci zeměkoule. Nathan je opustil, na vše zůstala sama, Abigail patří přece jenom jí. Madeline je úblížená, ukřivděná, tohle se neodpouští!
Třetí do party je krásná Celeste, která jako by nežila tady a teď, ale někde jinde a někdy jindy. Proč se trápí, když žije s manželem a dvojčaty tak dokonalý život, se kterým se Perry tak rád chlubí na Facebooku. Mají hromadu peněz, ale chybí jim důvěra mezi sebou. Čeho a proč se Celeste bojí?  Jakou má Perry minulost? 
A vedle svých matek žijí své životy i jejich děti. Někdo šikanuje, někdo je nařčen z toho, že šikanuje, ale nikdy nešikanoval, někdo je šikanován, o někom si ostatní myslí, že je šikanován... ale "státní škola Pirriwee je území bez šikanování! ... Šikanování říkáme rozhodné NE!" Kdo z dospělých a kdo z dětí je vlastně viníkem a kdo obětí?



Životy hrdinek se odkrývají pomalu a pomalu do sebe zapadají, nic se totiž neděje náhodně a vše spolu souvisí. A navíc už na začátku je ohlášena vražda, vražda jednoho z rodičů. Svědci jsou vyslýcháni, takže se v každé kapitole dozvíme střípek z vraždné mozaiky.


Je to dobré čtení! Pokud vás láká příběh ze současného světa, se současnými problémy, které se můžou stát komukoli kdekoli, pak téměř 450 stránek slupnete, ani nebudete vědět jak. 


Paula Hawkins: Dívka ve vlaku


Tak Dívka ve vlaku už tak vysoké hodnocení ode mě nedostane. Nápad dobrý, ale výstavba děje dost pokulhává. Místy je to rozvleklé, příliš natahované. Postav není mnoho, takže si relativně brzy můžete vraha tipnout a pak už jen čekat, jestli byl váš odhad správný.





Nemůžu se rozhodnout, zda hrdinka Rachel, která dostala od života za uši - tak moc chtěla dítě, že žal zapíjela alkoholem, až mu zcela propadla, rozpadlo se jí manželství,  přišla o střechu nad hlavou, takže živoří u milé kamarádky, přišla o práci, docházejí jí peníze...., je, nebo není kladnou postavou. Chvíli jsem ji nesnášela, chvíli ji litovala, chvilku mi přišla nechutná, chvilku jsem jí držela palce, ale nějak jsem ji nepřijala... Vlivem alkoholu krátkodobě ztratí paměť, a když se snaží být co nejvíce užitečná při hledání vraha jí sympatické a dokonalé Magan, začne vlastně škodit sama době. Čím víc se snaží, tím víc se jí nedaří. Svět, který si vysnila, není reálný, i když se mu snaží uvěřit sebevíc. A ani svět Anny, která se provdala za Rachelina exmanžela, není tak dokonalý, jak si obě myslí...
Příběh je vyprávěn z pohledu tří žen (Rachel, Anna, Megan) a samozřejmě to vše do sebe zaklapne. Ale tentokrát se nemůžu ubránit dojmu, že to je až příliš vyumělkovaná kalkulace. Tak nějak nevěrohodná. 
Ale vlastně jo, do vlaku je to takové fajn čtení (pozor na to, co z vlaku vidíme a co si myslíme, že vidíme :) , nenadchne, ale ani neurazí.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Velmi ráda si přečtu vaše komentáře. Děkuji :)

Oblíbené karetní hry

V poslední době u nás vedou především karetní hry, jsou oblíbenější než ty deskové. S těmito třemi jsme strávili letošní zimní období - na h...